Nevnucujme lidem své moudré myšlenky

Dostala se k vám nová knížka, nové učení nebo jste byli na přednášce skvělého řečníka a dozvěděli se tam mnoho transformačních myšlenek?

To nejhorší, co pro své blízké můžete udělat je, začít jim dokolečka vyprávět o všech těch nových vědomostech a poznáních, které jste čerstvě získali. Zbytečně je totiž přehltíte a odradíte.

Možná Vás budou považovat i za nějakého náborového sektáře. Víte proč? Protože ještě před pár měsíci či lety jste byli stejní jako oni, ale nyní jste najednou sluníčkem prozáření a chodíte za nimi, vyprávíte jim o novém životě, jak se vše změnilo a že by to i pro ně bylo lepší, kdyby s vámi chodili na tyhle semináře a četli tamty knížky .

Je třeba si v první řadě uvědomit, že každý jde vlastní cestou životem a získává své unikátní odpovědi. Můžete druhé inspirovat, zmínit se jim o nějaké knížce, semináři, nebo jim poslat například citát. Ale nikdy, opakuji nikdy, se jim nesnažte nic vnucovat a podsouvat jim svou pravdu o náhledu na svět, a říkat jim, co by měli a neměli dělat!

Inspirujte druhé svým vlastním příkladem, svým vlastním konáním a nechte na nich, jakou cestu životem si zvolí. Z vašeho pohledu může vypadat jako nesprávná, ale co když je to zkušenost, kterou si mají projít a kdo vám dává právo posuzovat, co je správné pro druhé? Nechte je, aby si našli sami odpovědi na svůj život. Moudrost je totiž konání, nikoliv žvanění.

Jedna zapůjčená kniha dokáže víc, než 1000 přesvědčovacích slov.

Doporučujte, ale nepřesvědčujte.